Kapitola 1: Osudná půjčka

Byl pátek večer a Michal seděl u počítače s rukama ve vlasech. Na stole blikala nezaplacená faktura za elektřinu a vedle ní výpis z účtu – pár stovek, které mu měly vydržet do konce měsíce. Ale jak? Služby nepočká, nájem také ne, a jeho přítelkyně Klára už několik dní opatrně naznačovala, že si nemůžou dovolit další zpoždění s placením.

Najednou si vzpomněl na reklamu, kterou viděl před pár dny: "Nebankovní půjčky ihned! Peníze na účtu do 15 minut. Žádné papírování!" Klikl na první odkaz ve vyhledávači a vyplnil jednoduchý formulář. Jméno, příjmy, částka – dvacet tisíc, nic velkého. Dostane to zpátky z výplaty a splatí to.

Během deseti minut mu pípla SMS:
„Vaše žádost byla schválena. Peníze budou brzy na vašem účtu.“

Opravdu. Když se podíval na účet, měl tam dvacet tisíc navíc. Úleva se rozlila jeho tělem jako horký čaj v mrazivém dni. Zaplatil účty, koupil Kláře květiny, a dokonce si dovolil malou oslavu v hospodě s kamarády.

Jenže za měsíc přišla první splátka. Deset tisíc.

Kapitola 2: První splátka

Michal seděl u stolu a zíral na výpis z banky. První splátka deset tisíc. Jak to? Přece si půjčil jen dvacet! Rychle otevřel e-mail s podmínkami půjčky. Malými písmeny stálo:

„RPSN: 320 %. Roční úroková sazba: 180 %. Při nesplacení včas smluvní pokuta 5 000 Kč za každý den prodlení.“

Polilo ho horko. Měl přece splácet postupně, ne polovinu hned! Otevřel aplikaci a zkontroloval účet. Po zaplacení účtů a běžných výdajů mu zbývalo sotva osm tisíc. Chyběly mu dva tisíce – a to byla jen první splátka.

V hlavě se mu rozběhl panický monolog. Co teď? Zavolat do společnosti? Požádat o odklad? Ale co když ho odmítnou? Možná by si mohl půjčit jinde a splatit první splátku?

Závislost na půjčkách začíná právě tady, pomyslel si hořce.

Kapitola 3: Kolotoč dluhů

Další půjčku dostal snadno. Nových deset tisíc pokrylo první splátku a on měl měsíc klid. Ale věděl, že jen oddaluje nevyhnutelné.

Pak přišla další splátka – opět deset tisíc. Tentokrát už nevěděl, kde je vzít. Když se zpozdil o pár dní, volalo mu neznámé číslo.

„Pane Kovář, tady Novafin. Máte opožděnou splátku. Chcete se vyhnout penalizaci?“

„Ano, samozřejmě, já jen… potřebuju pár dní.“

„Můžeme vám nabídnout prodloužení. Stačí uhradit tři tisíce dnes a splátku posuneme o týden.“

To znělo rozumně. Poslal tři tisíce, získal týden. Jenže když ten týden uplynul, dluh se zvýšil. A když ho znovu nevyrovnal, penalizace se začaly hromadit.

Když se jednoho dne podíval na účet, měl tam už mínus třicet tisíc.

Kapitola 4: Výhrůžky

Telefon zvonil nepřetržitě. Neznámá čísla, SMS s výhružnými zprávami:

„Uhraďte ihned, jinak předáme váš dluh k vymáhání!“
„Vaši adresu máme. Nechcete řešit jinak?“

Ruce se mu třásly, když vypínal telefon. To už nebylo jen o penězích. Měl strach.

Pak jednoho dne, když se vracel domů, zahlédl na schránce vzkaz. Byla to obyčejná obálka s jeho jménem. Uvnitř byl lístek s jediným slovem:

„ZAPLAŤ.“

Kapitola 5: Poslední možnost

Michal věděl, že je v pasti. Půjčoval si, aby splácel předchozí dluhy, a každá nová půjčka ho táhla hlouběji ke dnu. Už dávno nešlo o dvacet tisíc. Teď dlužil přes šedesát, a částka rostla s každým dnem.

Jednou večer, když seděl v kuchyni s hlavou v dlaních, si k němu přisedla Klára.

„Michale, co se děje? Už několik týdnů jsi jiný. Nevím, co ti je, ale vidím, že máš problémy.“

Chtěl jí říct pravdu, ale místo toho jen zavrtěl hlavou.

„To nic, jen jsem unavený.“

„Ne. Vím, že mi něco tajíš. Viděla jsem ten lístek ve schránce.“

Ztuhl.

„Kláro, prosím… Nechci, abys se tím trápila.“

„Tak mi to řekni. Společně něco vymyslíme.“

Podíval se jí do očí a poprvé za celou dobu ucítil, že na to není sám. Možná existovala cesta ven.

Kapitola 6: Setkání s vymahačem

Ráno zazvonil telefon. Neznámé číslo. Nezvedl ho. O pár minut později další hovor. A pak zpráva:

„Dnes večer v osm. Restaurace U Dubu. Přijď s penězi.“

Michal polkl. Bylo jasné, že už to není jen o splátkách.

Klára mu stiskla ruku. „Půjdu s tebou.“

„Ne, to nemůžeš…“

„Půjdu,“ řekla rozhodně.

V osm večer vešli do potemnělé restaurace. U zadního stolu seděl muž v černé kožené bundě. Když je spatřil, usmál se.

„Kovář. Tak ses konečně ukázal.“

Michal si sedl a nervózně si promnul ruce. Klára si sedla vedle něj.

„Takže. Dlužíš nám dost peněz. A já dneska potřebuju odpověď. Jak mi je hodláš vrátit?“

Michal polkl. „Potřebuju víc času…“

Muž si odfrkl. „Víc času? Už jsi měl dost času. Buď zaplatíš, nebo to uděláme jinak.“

Klára se náhle naklonila dopředu. „Jak jinak?“

Muž si ji přeměřil pohledem. „Práce. Můj šéf potřebuje spolehlivé lidi. Jestli nechceš, aby si pro tebe zítra někdo přišel domů, tak pro nás začneš pracovat.“

Michal se zachvěl.

Kapitola 7: Konec dluhů?

Cesta domů byla tichá. Klára byla bledá.

„Nemůžeš pro ně pracovat,“ řekla po chvíli. „To jsou…“

„Vím, kdo to je,“ přerušil ji. „Ale co jiného mi zbývá?“

V té chvíli ho napadlo jediné. Jít na policii. Ale co když mu nebudou věřit? Co když ho dostanou dřív, než něco vyřeší?

Seděl v autě a v hlavě mu vířily myšlenky. Dostal se do pasti, kterou si sám vykopal.

Kapitola 8: Poslední rozhodnutí

Ráno se Michal rozhodl. Šel na policii a všechno řekl. O půjčkách, o výhrůžkách, o muži v restauraci.

Vyšetřování trvalo týdny. Společnost, od které si půjčil, se ukázala jako součást rozsáhlého podvodu. Když si pro něj přišli, nebyl sám – policie měla už dost důkazů.

Michal přišel o spoustu peněz, ale zachránil něco cennějšího – svůj život.

A jedno si zapamatoval navždy: nebankovní půjčky nikdy nejsou tak nevinné, jak vypadají.

Kapitola 9: Dlouhá cesta zpět

Michal seděl na lavičce před policejní stanicí a sledoval, jak detektivové odvádějí muže v černé bundě k autu s blikajícími majáky. I když měl být rád, cítil jen prázdnotu.

„A co teď?“ zeptala se Klára tiše.

„Musím to všechno nějak splatit,“ povzdechl si. „Nemám už ani korunu.“

Klára ho vzala za ruku. „Nejsi na to sám. Najdeme způsob.“

A tak začala jejich cesta ven z dluhové pasti. Michal si našel druhou práci – rozvážel jídlo po večerech, zatímco přes den pracoval v kanceláři. Každý měsíc splácel, co mohl, a vyhýbal se dalším půjčkám jako moru.

Nešlo to rychle. Byly dny, kdy měl chuť to vzdát. Ale pokaždé si vzpomněl na ten pocit, když mu někdo cizí rozhodoval o životě. Už nikdy nechtěl být v takové situaci.

Kapitola 10: Nový začátek

O rok později seděl s Klárou u večeře. Nebylo to nic luxusního – jen obyčejné těstoviny s omáčkou. Ale tentokrát je jedli v klidu, bez strachu, že někdo zazvoní u dveří se složenkou nebo výhrůžkou.

„Víš co?“ usmála se Klára. „Měli bychom pomoct lidem, kteří jsou na tom jako ty před rokem.“

Michal se zamyslel. Možná měla pravdu. Možná by mohl napsat svůj příběh. Varovat ostatní.

A tak vzal tužku a poprvé po dlouhé době se usmál.

Dlužník

Perex:

Michal se dostal do pasti nebankovní půjčky. Splátky rostly, čas se krátil a on musel najít způsob, jak se z toho dostat dřív, než bude pozdě.

Popis:

Napínavý příběh o muži, který se ocitl ve spirále dluhů a musí bojovat nejen s věřiteli, ale i s vlastním svědomím.

Použitá klíčová slova:

nebankovní půjčky, půjčky ihned, rychlé půjčky, dluhová past, exekuce

Kapitola 11: Poslední pokus o útěk

I když Michal začal splácet, věřitelé mu stále dýchali na krk. Jako kdyby nikdy nešlo jen o peníze – šlo o moc. O to, aby nikdy nemohl uniknout.

Jednoho večera, když se vracel domů, spatřil ve zpětném zrcátku auto, které ho sledovalo už několik bloků. Zrychlil. Auto zrychlilo taky.

Zabočil do boční uličky, ale oni ho následovali. Náhlý strach mu sevřel žaludek. Musím zmizet!

Zaparkoval auto mezi dvěma dodávkami a vběhl do vnitrobloku. Kličkoval mezi domy, dokud nenašel únik. Když se dostal do svého bytu, zavřel dveře na tři západy a poprvé v životě měl pocit, že mu jde o život.

Kapitola 12: Podraz

Druhý den se rozhodl jednat. Měl důkaz – telefonní hovory, výhrůžné zprávy, podezřelé smlouvy. S tím mohl jít na policii.

Ale než to stihl udělat, zazvonil telefon.

„Kovář, víme, že chceš dělat problémy,“ ozval se chladný hlas. „Měli bychom se sejít.“

Michal cítil, jak mu tělem projel mráz. „Nemám vám co říct.“

„Ale my tobě ano. Osm večer. Starý most.“

Měl dvě možnosti – jít tam, nebo jít na policii. Zvolil druhou možnost.

Ale když přišel na stanici, došlo mu, že tenhle boj nebude snadný.

„Bohužel, nemáme dost důkazů, pane Kováři,“ řekl policista unaveně. „Vy jste podepsal smlouvu. A jestli na vás někdo tlačí, tak to musíte prokázat.“

Michal měl chuť křičet. Nebylo úniku.

Kapitola 13: Poslední zoufalý krok

Byla noc. Seděl na gauči a popíjel pivo, když mu došlo, že z toho venku sám nedostane.

Musel si najít spojence.

Vzpomněl si na starého kamaráda – Petra, novináře, který kdysi psal o podvodech a lichvě.

„Tohle tě bude zajímat,“ řekl mu do telefonu.

O hodinu později seděli v malé kavárně a Michal mu ukazoval všechny důkazy.

„Tohle je velký,“ řekl Petr. „Jestli se v tomhle pohrabu, tak naštvu hodně nebezpečných lidí.“

„Takže mi nepomůžeš?“

Petr se usmál. „Naopak. Jdeme do toho.“

Kapitola 14: Když pravda bolí

Článek vyšel za týden. Byl to skandál. Ukázalo se, že nebankovní společnost byla napojená na mafii. Vymahači, vydírání, podvodné smlouvy.

Následovaly razie. Policie začala jednat. Michal byl v ohrožení, ale poprvé měl pocit, že má šanci.

O týden později mu zavolal Petr.

„Mám pro tebe špatnou zprávu,“ řekl. „Ten článek pomohl, ale někdo se po tobě ptá. Někdo, kdo nechce, abys byl naživu.“

Michal polkl. „Co mám dělat?“

„Zmizet. Aspoň na čas.“

Kapitola 15: Útěk a nový život

O dva dny později seděl v autobuse. V ruce měl falešné doklady, které mu pomohl sehnat Petr.

Opouštěl město, svůj starý život i všechny problémy.

Někde daleko ho možná čekal nový začátek. Bez dluhů. Bez strachu.

A možná, jednou, spravedlnost opravdu zvítězí.

Kapitola 16: Stíny minulosti

Michal seděl v malé kavárně v Brně, daleko od svého starého života. Měl nové jméno, novou práci a nový pronajatý byt. Každý den se snažil zapomenout na to, čím prošel.

Ale některé věci nezmizí.

Jednoho dne, když se vracel domů, našel ve schránce dopis bez zpáteční adresy. Rozevřel ho a okamžitě ho polilo horko.

„Víme, kde jsi. Dlužíš nám ještě hodně. Brzy se ozveme.“

Srdce mu divoce bušilo. Myslel si, že je v bezpečí. Myslel si, že už vyhrál. Ale oni se nevzdali.

Kapitola 17: Staré hrozby, nové problémy

Zamkl dveře, stáhl rolety a přemýšlel. Měl na výběr. Utéct znovu, nebo se postavit čelem tomu, co ho pronásledovalo.

Po dlouhém váhání zavolal Petrovi.

„Oni mě našli,“ řekl mu bez obalu.

„To jsem si myslel,“ povzdechl si novinář. „Ti lidé nemají v oblibě, když někdo naruší jejich byznys. Ale poslouchej – můžeme je dostat jednou provždy.“

„Jak?“

„Mám kontakt na insidery. Lidi, kteří se chtějí z toho kolotoče dostat. Pokud poskytnou svědectví, můžeme celou síť rozbít.“

Michal chvíli mlčel. Už se jednou snažil z toho dostat a skoro ho to stálo život.

Ale pak si uvědomil, že pokud to neudělá, nikdy nebude mít klid.

„Jdu do toho,“ řekl nakonec.

Kapitola 18: Past se stahuje

Petr zorganizoval schůzku. Setkali se v opuštěné hale na kraji města. Dva muži a jedna žena, bývalí zaměstnanci nebankovní společnosti, souhlasili s tím, že poskytnou informace výměnou za ochranu.

„Když to vyjde,“ řekl jeden z nich, „celá ta organizace padne.“

Ale plán měl trhliny.

Věděli o něm.

O dva dny později Michal vyšel z bytu a spatřil na kapotě svého auta fotografii. Byl na ní on – jak sedí s Petrem v kavárně. Na druhé straně bylo napsáno:

„Přestaň, nebo tě najdeme dřív, než najdeš nás.“

Kapitola 19: Boj na život a na smrt

Michal a Petr se nemohli stáhnout. Šli na policii se všemi informacemi, ale věděli, že musí jednat rychle.

Pak jednoho večera, když se vracel domů, uslyšel kroky za sebou.

Než se otočil, dostal ránu do hlavy.

Probral se ve tmě. Ruce měl svázané za zády, ústa přelepená páskou. Někde poblíž kapala voda.

„Říkali jsme ti, abys přestal,“ ozval se hlas. „Ale ty sis nedal říct.“

Cítil, jak mu stéká krev po spánku. Tohle je konec, pomyslel si.

Ale pak se ozvalo bouchání na dveře. A pak další.

„Policie! Otevřete!“

Rány zesílily. Muži, kteří ho drželi, začali panikařit. Jeden se snažil uprchnout zadním vchodem, ale venku už čekali policisté. Druhý vytáhl nůž, ale než mohl něco udělat, vrazili dovnitř těžkooděnci.

Michal zavřel oči. Bylo po všem.

Kapitola 20: Spravedlnost

O několik měsíců později stál Michal u soudu a sledoval, jak hlavní šéf organizace dostává 20 let vězení.

Zhluboka se nadechl. Poprvé po dlouhé době mohl dýchat.

„Tak co teď?“ zeptal se ho Petr.

Michal se usmál. „Možná bych měl začít pomáhat lidem, kteří se dostali do stejné situace.“

„To není špatný nápad.“

A tak Michal začal nový život – bez strachu, bez dluhů. A s vědomím, že jednou pro vždy zavřel dveře minulosti.

Kapitola 21: Stíny se prodlužují

Michal věřil, že je konečně volný. Ale věděl, že minulost nikdy nezmizí úplně.

Jednoho večera, když seděl v kavárně a kontroloval nové zprávy na telefonu, zaznamenal pohyb u dveří. Dovnitř vešel muž v tmavém obleku a zamířil přímo k němu.

„Dobrý večer, pane Kováři,“ řekl klidně a usmál se.

Michal se zamračil. „Kdo jste?“

Muž se posadil naproti němu a položil na stůl vizitku. Martin Richter – finanční poradce.

„Slyšel jsem o vašem případu,“ pokračoval. „A musím říct, že mě zaujal.“

„O co vám jde?“

Richter se opřel a ztišil hlas. „Ne každý v tomhle byznysu skončil za mřížemi. Ti největší hráči se jen stáhli do ústraní. A vy jste jim šlápl na kuří oko.“

Michal cítil, jak mu naskakuje husí kůže. „A tím mi chcete říct co?“

„Že bych vám doporučoval zůstat mimo.“

Michal se zasmál, ale v očích neměl ani špetku humoru. „Já se rozhodně nehodlám nechat zastrašit.“

Richter se mírně pousmál. „To je přesně to, co si říkali i jiní před vámi. Ale jen málo z nich dnes ještě někde existuje.“

Muž vstal, upravil si sako a než odešel, dodal: „Dávejte si pozor, pane Kováři. Některé dveře je lepší nechat zavřené.“

Michal se opřel do židle a cítil, jak mu buší srdce. Možná si myslel, že je konec. Ale válka právě začínala.

Kapitola 22: Kdo tahá za nitky?

Petr souhlasil, že se pokusí vypátrat, kdo ve skutečnosti stojí za nebankovními podvody.

„Musíme zjistit, kdo je na vrcholu pyramidy,“ řekl mu do telefonu. „Ti, co sedí, jsou jen pěšáci.“

Začali se probírat záznamy, výpisy, anonymními svědectvími. A čím hlouběji šli, tím víc zjistili, že celé podsvětí nebankovních půjček je mnohem větší, než si kdy mysleli.

Jedna firma přecházela na druhou, jména se měnila, peníze mizely v offshorových účtech.

A pak narazili na jedno jméno.

„Daniel Král.“

Michal zamrznul. To jméno znal. Král byl bývalý podnikatel, který před pár lety zmizel z veřejného života. Oficiálně ukončil všechny aktivity. Ale jak se ukázalo, ze zákulisí stále tahal za nitky.

„Jestli se v tomhle budeme dál hrabat, půjdou po nás,“ varoval Petr.

„Tak ať,“ odpověděl Michal. „Tentokrát to doženeme do konce.“

Kapitola 23: Hon na Krále

Michal věděl, že pokud se má dostat k Danielu Královi, musí jednat chytře.

Využil všechny kontakty, které měl – bývalé dlužníky, ex-zaměstnance nebankovních firem, právníky, kteří bojovali proti lichvářům. Pomalu skládal dohromady obraz toho, jak Král funguje.

A pak se stalo něco nečekaného.

Přišel mu anonymní e-mail.

„Pokud chcete pravdu, setkejte se se mnou. Zítra, 22:00. Starý sklad v průmyslové zóně.“

Byla to past? Možná. Ale pokud chtěl Krále dostat, musel riskovat.

Kapitola 24: Noční past

Michal přijel na místo krátce před desátou. Sklad byl temný, opuštěný. Jen jedno světlo svítilo uvnitř.

Srdce mu bušilo. V ruce svíral pepřový sprej. Pomalu vkročil dovnitř.

„Pane Kováři.“

Zpoza sloupu vystoupil starší muž s prošedivělými vlasy. Byl to někdo, koho Michal nečekal.

Byl to Daniel Král.

„Tak jste mě našel,“ řekl s úsměvem. „Ale já vím o vás už dlouho.“

Michal zatnul pěsti. „Vy jste ten, kdo stojí za všemi těmi podvody. Lidé kvůli vám přišli o všechno.“

Král se zasmál. „Ach, pane Kováři. Vy si opravdu myslíte, že mě můžete zastavit?“

„Tentokrát ano. Mám důkazy. A policie už o vás ví.“

Král se na okamžik zarazil. Pak si povzdechl. „Tak to znamená, že si už nemůžu dovolit žádné chyby.“

Dveře za Michalem se zavřely. Ozvaly se kroky.

Byla to léčka.

Kapitola 25: Poslední boj

Michal věděl, že se odsud musí dostat živý.

Král měl s sebou dva muže. Michal se vrhl na prvního, zasáhl ho loktem do obličeje. Druhý se ho snažil chytit, ale on se vykroutil a kopl ho do kolena.

„Zabijte ho!“ vykřikl Král.

V tu chvíli se ozvaly sirény.

Dovnitř vběhli policisté.

Král se pokusil utéct, ale Michal mu podrazil nohy. Spadl na zem, kde ho hned spoutali.

„Tohle je konec, Králi,“ řekl Michal zadýchaně.

Kapitola 26: Staré rány

I když byl Daniel Král za mřížemi, Michal věděl, že problém nebankovních půjček tím neskončil. Byly tu další společnosti, další podvody, další lidé, kteří padali do stejné pasti jako on kdysi.

Začal pracovat na programu pro dlužníky. Chtěl vytvořit místo, kde lidé najdou pomoc dřív, než bude pozdě. Měl podporu několika právníků a dokonce i bank, které chtěly konkurovat predátorským věřitelům.

Jednoho dne mu ale zavolal Petr.

„Měl bys přijít do redakce. Objevili jsme něco velkého.“

Kapitola 27: Nové nebezpečí

Petr na něj čekal u svého stolu, pohledem přejížděl mezi hromadou dokumentů.

„Myslel sis, že Král byl hlava celé operace?“ zeptal se.

„Neříkej mi, že ne,“ odpověděl Michal.

Petr se ušklíbl a podal mu několik papírů.

„Tihle lidé stáli nad ním. A nejen nad ním. Celé to sahá mnohem dál, než jsme si mysleli.“

Michal se podíval na seznam jmen. Byla mezi nimi známá jména podnikatelů, politiků i lidí z bankovního sektoru.

„Tohle nemůžeme nechat být,“ řekl Petr.

Ale tentokrát věděli, že jdou proti něčemu mnohem většímu.

Kapitola 28: Ve vyšších kruzích

Michal a Petr začali znovu pátrat. Tentokrát nebylo snadné získat důkazy. Lidé, kteří věděli příliš mnoho, odmítali mluvit – někteří zmizeli.

Pak jim někdo poslal anonymní tip:

„Podívejte se na společnost Credex Finance. Je to jen fasáda.“

Když se podívali na její účetní záznamy, viděli obrovské převody peněz mezi různými offshore firmami. Peníze se točily mezi Karibikem, Švýcarskem a Dubají.

Michal si uvědomil, že jde o praní špinavých peněz v obrovském měřítku.

„Tohle je větší, než jsme si mysleli,“ řekl Petr.

Ale věděli, že pokud to zveřejní, půjdou po nich ještě mocnější lidé než dřív.

Kapitola 29: Kdo tahá za nitky?

V noci Michal dostal další anonymní e-mail.

„Sledují vás. Pokud budete pokračovat, zaplatíte za to.“

Tentokrát necítil strach. Cítil vztek.

Věděl, že pokud chce pravdu, musí jít až na dřeň. Musí najít někoho, kdo byl uvnitř systému.

Nakonec se jim podařilo setkat s bývalým zaměstnancem Credex Finance. Byl nervózní, neustále se ohlížel přes rameno.

„Oni nenechávají svědky,“ řekl tiše. „Pokud to uděláte, musíte se připravit na to, že vás budou chtít odstranit.“

Michal si povzdechl. „To už se pokusili. A pořád jsem tady.“

Kapitola 30: Otevřená pravda

Po několika měsících vyšetřování měli dost materiálů na článek, který by mohl otřást celým systémem.

Petr věděl, že zveřejněním riskují všechno.

„Jsi si jistý, že to chceš udělat?“ zeptal se Michala.

Michal přikývl. „Tohle už není jen můj boj.“

Článek vyšel na titulní straně. „Největší finanční podvod v historii? Jak nebankovní půjčky ničí životy a perou miliardy“

Odezva byla okamžitá. Policie začala jednat, padala první obvinění.

Ale Michal věděl, že tohle je jen začátek. Protože i když jednoho padoucha zavřeli, na jeho místo přijdou další.

Ale tentokrát byl připraven bojovat dál.

Naděje pro budoucnost

O rok později Michal pracoval v nové organizaci, která pomáhala lidem dostat se z dluhových pastí. Jeho příběh se stal inspirací pro mnoho dalších, kteří se rozhodli bojovat proti podvodníkům.

Seděl v kanceláři, když mu zazvonil telefon.

„Pane Kováři, mohl byste mi pomoci? Mám problém s nebankovní půjčkou…“

Usmál se.

„Samozřejmě. Povězte mi, o co jde.“

A věděl, že tentokrát už nebude jen obětí. Tentokrát byl ten, kdo pomáhá ostatním.