Kapitola 1 – Dluhy a sny

Emma seděla v malé kavárně na rohu ulice, prsty nervózně bubnovala do hrnku s kávou a její pohled těkal po dokumentech rozložených na stole. Byla zoufalá. Její malý podnik – květinářství „Zelený sen“ – se ocitl na pokraji krachu. Snažila se získat úvěr od banky, ale odpověď byla vždy stejná: "Nedostatečné příjmy, příliš rizikové."

Jedinou možností byla nebankovní půjčka. Našla společnost, která nabízela rychlé půjčky bez registru, a právě dnes měla podepsat smlouvu. Částka nebyla malá, ale pokud neudělá něco hned, přijde o vše, co vybudovala.

„Je to správné rozhodnutí?“ zašeptala sama pro sebe.

„Záleží na tom, co si pod správností představujete,“ ozval se hluboký mužský hlas.

Emma sebou trhla a zvedla oči. Před ní stál vysoký muž v elegantním tmavém kabátě. V rukou držel svůj hrnek s kávou a díval se na ni s mírným úsměvem.

„Omlouvám se, nechtěl jsem vás vyděsit. Jen jsem si všiml vašeho výrazu,“ pokračoval a posadil se ke stolu vedle ní.

Emma si ho prohlédla. Krátké tmavé vlasy, ostré rysy a pronikavé oči. Připadal jí povědomý.

„Vy… vy jste ten finanční poradce z reklamy, že?“ vykoktala.

Muž se lehce pousmál. „Alex Novák. Ano, možná jste mě viděla v nějaké kampani. Ale dnes jsem tu jen jako obyčejný zákazník, stejně jako vy.“

Emma se trochu uvolnila. Nevěděla proč, ale jeho přítomnost ji uklidňovala.

„Jste ve finančních problémech?“ zeptal se přímo.

Zaváhala. Měla by se svěřit úplně cizímu člověku? Ale něco v jeho pohledu jí říkalo, že ho to opravdu zajímá.

„Ano,“ přiznala tiše. „Musím si vzít půjčku, jinak přijdu o všechno.“

Alex pokýval hlavou. „A jste si jistá, že je to jediná možnost?“

Emma vzdychla. „Zkoušela jsem všechno. Banky mě odmítly. Tohle je moje poslední šance.“

Alex si chvíli promnul bradu, pak se naklonil blíž. „Možná existuje jiný způsob.“

Emma na něj upřela tázavý pohled. Netušila, že tahle krátká konverzace navždy změní její život.

Kapitola 2 – Nabídka, která se neodmítá

Emma cítila, jak jí srdce zrychlilo. „Jiný způsob? Co tím myslíte?“

Alex se tajemně pousmál, upil kávy a pak se opřel v křesle. „Vidím to pořád. Lidé, kteří si berou nebankovní půjčky, protože nevidí jinou cestu. Ale často existuje řešení, které je mnohem výhodnější.“

Emma sevřela hrnek pevněji. „Takže mi chcete poradit, ať si půjčku neberu?“

Alex se na ni podíval vážně. „Chci, abyste zvážila všechny možnosti. Možná bych vám mohl pomoci jinak.“

Emma se zamračila. „A proč byste to dělal? Neznáte mě.“

„To je pravda,“ přikývl Alex. „Ale vidím, že jste odhodlaná bojovat za svůj sen. A takovým lidem rád pomáhám.“

Emma byla skeptická. „Co navrhujete?“

Alex se lehce pousmál. „Mám investiční společnost, která podporuje malé podniky. Nabízíme financování s férovými podmínkami a místo úroků chceme něco jiného—spolupráci. Pokud bych vám pomohl, mohla byste například dodat květiny pro naše firemní prostory, eventy a partnery. Vy byste získala stabilní příjem, já skvělého dodavatele.“

Emma na něj zírala s otevřenými ústy. „To… to zní až moc dobře na to, aby to byla pravda.“

Alex se zasmál. „To slyším často. Ale žádné háčky v tom nejsou. Můžete si půjčit od nebankovní společnosti a platit vysoké úroky, nebo přijmout moji nabídku a pracovat na něčem, co vám přinese víc než jen dluhy.“

Emma cítila, jak se jí zmocňuje naděje. Mohlo by to fungovat?

„Co když selžu?“ zeptala se tiše.

Alex se na ni zadíval a jeho hlas zněl pevně. „Pak to bude i moje selhání. Ale já věřím, že uspějete.“

Emma polkla. Ještě včera se cítila jako žena na pokraji zoufalství. A teď… měla před sebou možnost, kterou by nikdy nečekala.

„Dobře,“ řekla nakonec a natáhla k němu ruku. „Jdu do toho.“

Alex její ruku pevně stiskl. „Nebudete litovat.“

Netušili, že tento obchodní vztah brzy přeroste v něco mnohem hlubšího…

Kapitola 3 – Blízkost, která se nečekala

Emma se následující dny cítila jako ve snu. Namísto stresu z půjček nyní trávila hodiny plánováním dodávek květin pro Alexovu firmu. Jeho společnost organizovala luxusní eventy a kanceláře zdobily nádherné aranžmá z jejích rukou.

„Nikdy jsem si nemyslela, že budu pracovat pro někoho takového,“ přiznala se mu jednoho dne, když spolu seděli v jeho kanceláři nad plánem dalších zakázek.

Alex nadzvedl obočí. „A co jste si myslela?“

Emma se zasmála. „Že skončím zavalená účty, platím nehorázné úroky a lituju svých rozhodnutí.“

Alex se usmál a podal jí hrnek kávy. „A místo toho tu sedíte se mnou. Litujete?“

Emma zavrtěla hlavou. „Ne. Naopak. Ale pořád mám pocit, že je to až příliš dobré.“

Alex si ji chvíli prohlížel. „Možná byste si měla dovolit uvěřit, že si zasloužíte něco dobrého.“

Emma cítila, jak se jí rozbušilo srdce. Alex ji fascinoval. Byl úspěšný, inteligentní, měl charisma. Ale zároveň v něm bylo něco, co ji překvapovalo – upřímný zájem o ni.

A právě ten zájem se brzy změnil ve něco víc.

Kapitola 4 – První doteky citu

Jednoho večera se Emma vracela z Alexovy kanceláře, když se spustil prudký déšť. Snažila se schovat pod malým přístřeškem, ale nebylo to nic platné – promočila se až na kůži.

Najednou vedle ní zastavilo černé auto a okénko se stáhlo.

„Nasedněte, nebo nastydnete,“ ozval se Alexův hlas.

Emma zaváhala jen vteřinu, než otevřela dveře a skočila dovnitř.

„Díky,“ řekla udýchaně, zatímco se otřásla zimou. Alex se natáhl k zadní sedačce, sundal svůj kabát a přehodil jí ho přes ramena.

„Neměla byste v tomhle dešti chodit sama,“ poznamenal.

Emma se na něj podívala. Byli tak blízko, že cítila jeho vůni – směs koření a dřeva.

„Obvykle mi nevadí být sama,“ řekla tiše.

Alex na okamžik ztuhl, pak se k ní mírně naklonil. „A teď?“

Emma neodpověděla. Jen cítila, jak se její srdce zrychluje. A pak se to stalo – Alex natáhl ruku a lehce se dotkl jejích prstů.

Byl to sotva znatelný dotek, ale v tu chvíli se mezi nimi něco změnilo.

Emma věděla, že tohle už není jen obchodní vztah. A to ji děsilo i vzrušovalo zároveň…

Kapitola 5 – Hranice mezi prací a city

Emma ležela v posteli a zírala do stropu. Myšlenky jí vířily hlavou. Co to bylo v tom autě? Jen letmý dotek, možná náhoda, a přesto se v ní všechno sevřelo.

Snažila se sama sebe přesvědčit, že mezi nimi nic není. Byla jeho obchodní partnerka, nic víc. Ale když se příští den objevila v jeho kanceláři a jejich pohledy se střetly, věděla, že je to lež.

„Mám pro vás novou zakázku,“ řekl Alex a podal jí složku. „Jde o velký gala večer. Budou tam desítky významných lidí. Chci, aby to bylo perfektní.“

Emma přikývla a snažila se soustředit na práci, ale když se jejich prsty dotkly při předávání papírů, tělem jí projel elektrický proud.

Alex si toho všiml. Pousmál se, ale neřekl nic.

Celý týden se věnovali přípravám. Emma pracovala do noci, aranžovala květiny, ladila detaily. Chtěla dokázat, že si jeho důvěru zaslouží. Ale čím víc času spolu trávili, tím těžší bylo popírat, co mezi nimi vznikalo.

Kapitola 6 – Večer, který změnil všechno

Slavnostní večer probíhal dokonale. Emma obdivovala své květinové aranžmá rozprostřené po celém sále. Lidé obdivovali její práci a ona se poprvé po dlouhé době cítila hrdá.

„Skvělá práce,“ ozval se Alex vedle ní.

Emma se na něj usmála. „Děkuju. Znamená to pro mě hodně.“

„Můžu vám nabídnout drink?“ zeptal se a ukázal směrem k baru.

Emma zaváhala, ale nakonec přikývla. Jedna sklenička neuškodí.

Opřeli se o bar a povídali si. Alex ji poslouchal s takovou pozorností, jakou u jiného muže nikdy nepoznala. Smál se jejím historkám, ptal se na její sny, na to, co ji dělá šťastnou.

„Vy jste jiný, než jsem si myslela,“ řekla najednou.

Alex se pobaveně pousmál. „A jak jste si mě myslela?“

Emma pokrčila rameny. „Jako muže z reklamy. Chladného, racionálního, bez emocí.“

„A teď?“

Emma se nadechla, ale než mohla odpovědět, ozval se hlas moderátora: „Dámy a pánové, za chvíli nás čeká první tanec večera!“

Alex se naklonil blíž. „Tančíte?“

Emma se zasmála. „Skoro vůbec.“

Alex se pousmál a natáhl ruku. „Tak to je ideální chvíle začít.“

Emma zaváhala, ale když ucítila jeho teplou dlaň, veškeré pochybnosti zmizely. Nechala se vést na parket.

Hudba začala hrát. Alex ji pevně objal a vedl ji ladně po parketu. Jejich těla se přirozeně přizpůsobovala rytmu.

Bylo to jiné. Intimní. Blízké.

Emma cítila jeho dech u svého ucha, jeho ruce pevně svíraly její pas. A pak… se jejich pohledy střetly.

Alex se lehce naklonil a jejich rty se téměř dotýkaly.

„Emma…“ zašeptal.

V tu chvíli se svět kolem rozplynul.

A pak se to stalo.

Alex ji políbil.

Nešlo o ukvapený nebo nerozvážný polibek. Byl pomalý, něžný a přesto plný vášně.

A Emma pochopila, že už není cesty zpět…

Kapitola 7 – Proč se tomu bránit?

Emma seděla v taxíku a hleděla zamlženým oknem ven. Rty měla stále horké od jeho polibku. Co to právě udělala?

Měla se odtáhnout. Měla říct, že to není profesionální. Že je to chyba. Ale neřekla.

Nejspíš proto, že to chyba nebyla.

Když se jejich rty dotkly, všechno zapadlo do sebe. Celé týdny si nalhávala, že mezi nimi nic není. Teď už to ale popřít nemohla.

Druhý den ráno vešla do kanceláře se smíšenými pocity. Bude se chovat jinak? Bude to trapné?

Ale jakmile ji Alex spatřil, jeho pohled se rozjasnil.

„Dobré ráno,“ usmál se na ni, jako by se včera nic nestalo. Nebo spíš… jako by to bylo samozřejmé.

Emma polkla. „Ahoj.“

Alex k ní přešel a zastavil se jen kousek od ní.

„Myslíte na to?“ zeptal se tiše.

Emma přikývla.

Alex ji chvíli pozoroval, pak řekl: „Já taky. A nechci, aby to bylo naposledy.“

Emma si olízla rty. „Alexi, já… bojím se, že tím něco zničíme.“

„A co když něco vybudujeme?“

Jeho slova ji zasáhla přímo do srdce. Byl to risk. Ale co když to za ten risk stálo?

Emma si povzdechla. „Tak dobře. Zkusíme to.“

Alex se usmál. „Výborně. Vezmu vás dnes na večeři. Žádná práce, jen my dva.“

Emma se zasmála. „To zní nebezpečně.“

„A vy se nebezpečí bojíte?“

Podívala se mu do očí a zavrtěla hlavou. „Ne tentokrát.“

Kapitola 8 – Večer, který rozhodl

Restaurace byla elegantní, ale útulná. Emma si poprvé po dlouhé době dovolila se uvolnit.

„Proč jste mi pomohl s tou půjčkou?“ zeptala se.

Alex chvíli přemýšlel, než odpověděl. „Protože jsem ve vás viděl někoho, kdo se nevzdává. A taky…“ zadíval se na ni, „protože jsem měl pocit, že jednou budu litovat, pokud vás nechám jen tak zmizet.“

Emma zatajila dech. Tohle nebyla jen obchodní dohoda. Nikdy nebyla.

Večeře uběhla rychle. Smáli se, povídali si, občas se dotkli rukama. A když ji Alex doprovodil ke dveřím jejího bytu, zaváhala.

Pozve ho dál? Nebo se rozloučí?

Alex jí jemně odhrnul pramen vlasů z tváře. „Nechci na vás spěchat, Emmo.“

Emma se usmála. „A co když nechci, abyste odcházel?“

Alexovi zajiskřilo v očích. „Pak zůstanu.“

A tentokrát, když se políbili, už nic nestálo v cestě.

Kapitola 9 – Láska nebo obchod?

Emma se probudila v jeho náruči. Sluneční paprsky kreslily na jeho tváři jemné stíny a ona cítila klid, jaký už dlouho nepoznala.

Ale realita se neptala na city.

Když dorazila do květinářství, na stole ji čekala obálka. Roztrhla ji a sevřelo se jí hrdlo.

Bylo to oznámení o splatnosti dluhu.

Vzpomněla si na den, kdy podepisovala smlouvu na nebankovní půjčku. Alex ji zachránil, ale neřešilo to celý problém.

Alex jí nabídl práci a podporu, ale pokud chtěla být nezávislá, musela se s tím vypořádat sama.

Otázka byla – zvládne to, aniž by ohrozila jejich vztah?

Kapitola 10 – Nečekaná zrada

Emma nervózně svírala dopis v rukou. Byla si tak jistá, že všechno zvládne. Květinářství prosperovalo díky spolupráci s Alexovou firmou, ale přesto jí na účtech zůstával starý dluh.

Věděla, že ho musí vyřešit sama. Nemohla se spoléhat jen na Alexe.

Zhluboka se nadechla a rozhodla se jednat. Otevřela notebook a vyhledala společnost, u které si půjčku vzala. Musí zjistit, jestli se dá něco dělat.

Zatímco se snažila dovolat na zákaznickou linku, zazvonil telefon. Na displeji blikalo jméno: Andrea Nováková.

Alexova sestra.

Emma zaváhala, ale pak hovor přijala.

„Dobrý den, Emmo. Doufám, že vás neruším,“ ozval se chladný ženský hlas.

„Ne, vůbec ne. Co pro vás mohu udělat?“ odpověděla Emma opatrně.

„Chtěla bych se s vámi sejít. Myslím, že bychom si měly promluvit o tom, co mezi vámi a mým bratrem vlastně je.“

Emma polkla. Tohle nezní dobře.

Kapitola 11 – Tvrdá realita

Setkaly se v luxusní kavárně v centru města. Andrea byla krásná, elegantní a měla v sobě ten zvláštní druh sebevědomí, který Emma nikdy neměla.

„Podívejte, budu upřímná,“ začala Andrea, sotva si objednaly. „Vím, že mezi vámi a Alexem něco je. A musím vám říct, že to nemá budoucnost.“

Emma cítila, jak jí v hrudi roste neklid. „Proč si to myslíte?“

Andrea se ušklíbla. „Vy si opravdu myslíte, že Alex investoval do vašeho podnikání jen tak? Že jste pro něj speciální? Půjčky, dohody, zakázky... všechno to byla jen část hry.“

Emma sevřela ruce v pěst. To nemůže být pravda.

„Můj bratr je obchodník. A obchodníci dělají to, co je pro ně výhodné. Víte, že vám tu půjčku mohl vyplatit rovnou? Ale neudělal to. Proč myslíte?“

Emma se nadechla, ale nevěděla, co odpovědět.

Andrea se naklonila blíž. „Protože když jste ve finanční tísni, jste závislá. A závislí lidé dělají přesně to, co od nich chcete.“

Emma cítila, jak se jí třesou ruce. Ne, Alex by tohle neudělal. Nebo ano?

Andrea jí podala složku s dokumenty. „Tady máte. Možná byste si to měla přečíst.“

Emma ji otevřela a ztuhla. Byl to přehled transakcí. A mezi nimi i smlouva o financování jejího květinářství – s poznámkami, které jasně naznačovaly, že Alex měl celou dobu plán.

Srdce jí spadlo do žaludku. Byla jen součástí jeho obchodu?

Kapitola 12 – Konfrontace

Emma seděla v jeho kanceláři a čekala. Musela znát pravdu.

Dveře se otevřely a Alex vešel dovnitř. Když ji uviděl, usmál se. „Emmo, děje se něco?“

Položila složku na stůl. „Byla jsem dnes s tvojí sestrou.“

Alex se zarazil. „Aha. A co ti řekla?“

Emma ho probodla pohledem. „Řekla mi, že celý tenhle obchod, celá tahle dohoda, byla jen způsob, jak mě udržet závislou. Že sis mě koupil, aniž bych to věděla.“

Alex se nadechl a na chvíli zavřel oči. Nezapřel to.

„Takže je to pravda?“ zašeptala Emma.

„Není to tak, jak si myslíš,“ řekl nakonec a přešel k ní. „Ano, na začátku to byla obchodní dohoda. Chtěl jsem pomoci, ale ano, myslel jsem i na svůj prospěch. Jenže… pak se něco změnilo.“

Emma se zamračila. „Co se změnilo?“

Alex se na ni podíval. „Zamiloval jsem se do tebe.“

Emma ucítila, jak jí srdce poskočilo. Chtěla mu věřit. Ale mohla?

Kapitola 13 – Pravda bolí

Emma se odvrátila a sevřela ruce v pěst. Bylo to skutečné, nebo to byla jen další část jeho plánu?

„Alexi… já nevím, co si mám myslet,“ řekla roztřeseným hlasem. „Mám ti věřit? Nebo jsi to všechno od začátku jen hrál?“

Alex k ní přistoupil blíž, ale ona o krok ustoupila. Viděla bolest v jeho očích, ale to nestačilo.

„Nehrál jsem nic, Emmo,“ řekl tiše. „Ano, ze začátku to byla jen obchodní dohoda. Ale pak ses stala něčím mnohem víc. Nedokázal jsem si pomoct.“

Emma ho chvíli jen pozorovala. Slova jsou levná. Potřebovala víc.

„A kdybys mě nikdy nepotkal? Udělal bys to samé pro někoho jiného?“ zeptala se ho přímo.

Alex dlouho neodpovídal. Nakonec jen tiše řekl: „Možná bych pomohl někomu jinému… ale nezamiloval bych se.“

Emma polkla. Chtěla mu věřit. Potřebovala mu věřit. Ale strach ji svíral.

„Dej mi čas,“ řekla nakonec. „Musím si to promyslet.“

Alex přikývl. Respektoval její rozhodnutí.

Ale Emma věděla, že pokud mu otevře své srdce, riskuje mnohem víc než jen svůj podnik. Riskuje svou důvěru.

Kapitola 14 – Návrat do reality

Dny plynuly a Emma se vrhla do práce. Potřebovala odstup. Její květinářství bylo úspěšné, klienti přibývali a dokonce se jí podařilo vyjednat lepší podmínky na splácení půjčky.

Alex jí dával prostor. Neposílal zprávy, nevolal. Ale ona na něj myslela každý den.

Jednoho večera, když zavírala obchod, si všimla postavy stojící venku. Alex.

Srdce jí poskočilo, ale zůstala stát na místě.

„Ahoj,“ řekl tiše.

„Ahoj,“ odpověděla a čekala.

Alex si povzdechl. „Přišel jsem ti říct, že tě pořád miluju. A že nebudu čekat věčně, ale… budu čekat tak dlouho, jak budeš potřebovat.“

Emma cítila, jak se jí oči zalévají slzami. Možná to nebylo dokonalé. Možná udělal chyby. Ale jeho city byly opravdové.

Udělala krok k němu. „Alexi… já tě taky miluju.“

A tentokrát, když se políbili, nebyly mezi nimi žádné pochybnosti.

Nový začátek

O rok později seděla Emma v květinářství a prohlížela si nový podnikatelský plán. Její firma rostla, půjčka byla téměř splacená a měla víc klientů než kdy dřív.

A co bylo nejdůležitější – měla po svém boku muže, kterého milovala.

Alex vešel dovnitř s kávou v ruce a políbil ji na čelo. „Připravená na dnešní den?“

Emma se usmála. „S tebou vždycky.“

A tak začal jejich nový život. Bez lží, bez pochybností. Jen láska a společná budoucnost.