1. Kapitola – Náhlý pád
Adam byl vždycky hrdý na svou nezávislost. Dělal řemeslné práce, byl šikovný a práce mu nikdy nechyběla. Až do toho dne. Majitel stavební firmy, pro kterou pracoval, zkrachoval a Adam zůstal bez zakázky.
Týden, dva… A pak měsíc bez příjmů. Nájem se blížil, účty se hromadily a úspory byly na nule. Zoufalý seděl u počítače a hledal řešení. A pak to uviděl – "Půjčky bez doložení příjmu! Rychlé schválení, peníze ihned na účet!"
„To je ono,“ zamumlal si pro sebe a klikl.
2. Kapitola – Snadná past
Vyplnění žádosti bylo rychlé. Jméno, telefon, částka – žádné zbytečné papírování. Za deset minut mu zvonil telefon.
„Dobrý den, pane Vávro, vaše půjčka byla schválena! Stačí podepsat online smlouvu a peníze máte do hodiny na účtu.“
To znělo až podezřele snadno. Adam smlouvu prolétl, ale v té záplavě textu si všiml jen jednoho čísla – úrok 5 % měsíčně. „To zvládnu,“ řekl si. Klikl na Souhlasím a bylo hotovo.
Za hodinu mu telefon cinkl – na účtu měl 50 000 Kč.
3. Kapitola – Cena za lehké peníze
První splátka byla v pohodě. Pak přišla druhá. Jenže práce pořád nebyla. A tak si Adam vzal další půjčku, aby mohl splácet tu první. Pak třetí. Dluh rostl, a když mu najednou volali z neznámého čísla, pocítil úzkost.
„Pane Vávro, máme tu váš zpožděný splátkový kalendář. Pokud nezaplatíte do dvou dnů, přijdou na řadu jiná opatření.“
„Jaká opatření?“ polkl suše.
„Vymáhací proces. Naši kolegové si to s vámi osobně vyjasní.“
Adam zbledl.
4. Kapitola – Nečekaná návštěva
Druhý den ráno někdo silně zaklepal na dveře. Adam se lekl. Opatrně se podíval kukátkem – venku stáli dva muži v černých bundách. Jeden z nich si zapaloval cigaretu, druhý netrpělivě ťukal na dveře prsty.
„Pane Vávro, víme, že jste doma. Přišli jsme si pro splátku,“ ozvalo se tlumeně.
Adam otevřel.
„Ještě mám čas do termínu…“ začal, ale muž s cigaretou ho přerušil:
„Podívej, Adame. My nejsme banka. My řešíme věci jinak. Měl bys zaplatit, jinak si budeme muset vzít něco jiného… třeba televizi, nebo ten tvůj počítač.“
Adam polkl.
„Dám to do pořádku, slibuju…“
Muž mu poplácal po rameni. „Výborně. Máš na to tři dny.“
A odešli. Adam cítil, jak se mu potí ruce. Tohle už nebyla jen obyčejná půjčka. Byla to past.
5. Kapitola – Řešení, nebo ještě hlubší díra?
Adam začal obcházet známé. „Nemáš pár tisíc? Jen na pár dní…“
Většina ho odmítla. Někteří mu slíbili, že se ozvou, ale nic se nestalo. Zoufalý přemýšlel o dalších možnostech. A pak ho napadlo: další půjčka.
Našel jinou společnost, která nabízela „výhodnější podmínky“. Peníze měl na účtu za pár hodin. Okamžitě zaplatil splátku těm mužům v černých bundách a trochu se mu ulevilo.
Jenže teď měl dvě půjčky.
6. Kapitola – Stín minulosti
Dny ubíhaly a Adam se topil hlouběji. Dlužil už třem společnostem. Každá z nich měla jiný způsob vymáhání – telefonáty, výhrůžné e-maily, osobní návštěvy.
Jednoho večera znovu někdo zaklepal. Tentokrát jiný muž. Vysoký, ostře řezaná tvář, výrazná jizva na ruce.
„Pamatuješ si mě?“ zeptal se klidným hlasem.
Adam zbledl. Byl to Marek, jeho bývalý spolužák. A taky bývalý kriminálník.
7. Kapitola – Starý přítel, nový problém
Marek se opřel o futra dveří a prohlížel si Adama s úšklebkem.
„Dlouho jsme se neviděli, co?“ řekl.
Adam se snažil nepanikařit. „Co tady děláš?“
„Pracuju. Vymáhání dluhů, víš jak. A náhodou jsem zjistil, že jeden starý známý dluží prachy nesprávným lidem. Myslel jsem, že tě varuju.“
Adam ucítil, jak se mu stáhl žaludek. „Varovat?“
Marek přikývl. „Jo. Ty tvoje půjčky… nejsou jen tak. Jdeš dolů rychleji, než si myslíš. Za chvíli ti už nebudou jen volat. Až přijdou podruhý, nebudou tak zdvořilí.“
„Co mám dělat?“ vyhrkl Adam.
Marek se usmál. „Možná ti můžu pomoct. Ale nebude to zadarmo.“
8. Kapitola – Nabídka, která se neodmítá
Marek si vytáhl z kapsy cigaretu a zapálil si. Pomalu vydechl kouř.
„Mám pro tebe práci,“ řekl.
„Jakou práci?“ zeptal se Adam opatrně.
„Drobná laskavost pro pár lidí. Nic složitého. Něco odvezeš, něco přivezeš. Uděláš to párkrát a dluhy budou pryč.“
Adam se zarazil. Věděl, co to znamená. Nelegální kšefty, pravděpodobně drogy nebo něco horšího. Ale měl na výběr?
„Když odmítnu?“ zeptal se tiše.
Marek se pousmál. „Pak si budeš muset poradit sám. Ale věř mi… za pár týdnů tě dostanou do takovýho průšvihu, že bys dal cokoliv za to, abys tuhle nabídku dostal znovu.“
Adam se podíval na svůj prázdný účet. Na upomínky ve své schránce. Na nevyplacenou nájemní složenku.
„Dobře,“ řekl nakonec. „Co mám dělat?“
9. Kapitola – Cesta bez návratu
První úkol byl jednoduchý – odvézt balíček do opuštěného skladu na okraji města. Žádné otázky, žádné zdržování.
Adam seděl v autě a ruce se mu potily na volantu. Když dorazil na místo, čekal tam už jiný muž – vysoký, svalnatý, v černé bundě.
„To je ono?“ zeptal se a ukázal na balíček.
Adam přikývl a podal mu ho. Muž ho otevřel, podíval se dovnitř a usmál se.
„Dobrá práce,“ řekl a podal Adamovi obálku. Uvnitř bylo deset tisíc.
Bylo to snadné. Až moc snadné.
Ale něco mu říkalo, že už není cesty zpět.
10. Kapitola – V pasti
Adam se stal součástí hry, které nerozuměl. Každý další „úkol“ byl o něco riskantnější. Balíčky byly větší. Lidé, se kterými se setkával, nebezpečnější. Ale peníze přicházely.
Splácel dluhy. Dokonce měl i něco navíc.
Jenže pak přišel telefonát.
„Zdravím, pane Vávro. Vidím, že jste splatil většinu dluhu. Skvělé. Ale máme problém. Zbývající částka se zvýšila. Úroky, chápete.“
Adam ztuhl. „Ale vždyť…“
„Nezáleží na tom, co jste si myslel. Dlužíte nám ještě padesát tisíc. A chceme je do týdne.“
Adamovi se zatočila hlava. Byl v pasti. A tentokrát už neexistovalo snadné řešení.
11. Kapitola – Dluh, který roste sám
Adam stál v koupelně a zíral na svůj odraz v zrcadle. Oči měl podlité krví, tvář propadlou. Připadalo mu, že zestárl o deset let.
Dlužil padesát tisíc. A Marek se mu neozýval.
Telefon na stole zabzučel. Neznámé číslo.
„Haló?“
„Pane Vávro, připomínáme váš dluh. Máte už částku připravenou?“ ozval se chladný ženský hlas.
„Potřebuju víc času…“
„Času už jste dostal dost. Očekáváme platbu do dvou dnů. Nebo to začneme řešit jinak.“
Klik.
Adamovi se sevřel žaludek. Co teď?
12. Kapitola – Pomoc, která není zadarmo
Marek konečně zavolal až večer.
„Slyšel jsem, že máš problém,“ řekl.
„Ti tvoji kámoši mi chtějí urvat hlavu,“ odpověděl Adam roztřeseným hlasem.
Marek se uchechtl. „Jasně. Co kdybys pro ně něco udělal a všechno se tím vyrovnalo?“
„Co tentokrát?“
Marek se odmlčel. „Řekněme, že potřebujeme někoho, kdo umí držet hubu a řídit auto. Stačí jeden večer.“
Adam sevřel telefon. Tušil, že tentokrát to nebude jen balíček.
Ale jinou možnost neměl.
„Jsem v tom,“ řekl nakonec.
13. Kapitola – Noc, která všechno změní
Dostal pokyny: vyzvednout Mareka a jeho dva kumpány na parkovišti za městem. Neptej se, nevyptávej se, jen je odvez.
Byla noc. Pršelo. Když Adam zastavil, Marek a jeho dva parťáci naskočili dovnitř.
„Jeď,“ řekl Marek.
Adam neříkal nic. Cítil jen, jak mu buší srdce.
Když dorazili k malé firmě na kraji města, Marek se otočil. „Počkej tady. Budeme zpátky za deset minut.“
Adam přikývl.
Marek s kumpány zmizeli do tmy.
Minuty ubíhaly.
Pak se ozval výstřel.
14. Kapitola – Utíkej, nebo shoříš s nimi
Adam strnul. Co se to sakra stalo?
Marek a jeho lidi vyběhli ven. Jeden z nich nesl těžký kufr. Druhý měl v ruce pistoli.
„JEĎ!“ zařval Marek.
Adam šlápl na plyn. Ruce se mu třásly, myšlenky vířily.
Co právě udělal? Kde to skončí?
Dojeli na opuštěné parkoviště. Marek se naklonil k Adamovi.
„Zapomeň, co jsi dnes viděl. Jestli cekneš, budeš dalším, koho někde najdou.“
Podal Adamovi obálku. „A tímhle je dluh vyrovnaný.“
Adam ji neotevřel. Jen kývl a vystoupil. Cítil, že něco uvnitř něj právě zemřelo.
15. Kapitola – Konec, nebo začátek? (pokračování)
Telefon znovu zazvonil.
Adam zaváhal, ale pak hovor přijal.
„Potřebujeme tě na další práci,“ ozval se známý hlas.
Bylo to jako noční můra, ze které se nemohl probudit. Dlužil Marekovi svůj život – a on to věděl.
„Co tentokrát?“ vypravil ze sebe Adam.
„Přijeď do skladu u starýho překladiště. Máme tam něco, co potřebuje přesunout.“
Klik. Hovor skončil.
Adam chvíli seděl s telefonem v ruce a cítil, jak mu po zádech stéká studený pot. Jestli teď neudělá něco radikálního, nikdy z toho nevyvázne.
16. Kapitola – Riskantní plán
Adam dorazil ke skladu krátce před půlnocí. Vzduch byl chladný a těžký, okolí tiché až znepokojivé.
U vchodu čekal Marek s několika dalšími muži.
„Koukám, že sis to nerozmyslel,“ poznamenal Marek s úsměvem, ve kterém bylo cosi nebezpečného.
Adam se snažil nedat najevo strach. Musí hrát chytře.
„Co je to tentokrát?“
Marek ukázal na velkou kovovou bednu. „Musíš ji odvézt na určené místo. Žádné otázky.“
Adam přikývl. Ale v hlavě už měl plán.
17. Kapitola – Na tenkém ledě
Nasedl do auta a vyjel. Bedna na zadním sedadle byla těžká a Adam si nedokázal pomoct – musel zjistit, co v ní je.
Zastavil u opuštěného parkoviště a opatrně ji otevřel.
Uvnitř byly zbraně. Spousta zbraní.
Srdce se mu rozbušilo. Teď už nešlo jen o dluhy. Jestli ho s tím chytí, půjde sedět na hodně dlouho.
Musel jednat.
Vytáhl telefon a vytočil číslo.
„Policie, prosím?“
Hlas na druhé straně odpověděl a Adam cítil, jak se mu svírá žaludek. Jestli to udělá, odsoudí Marka i sebe. Ale pokud ne… skončí ještě hůř.
„Mám pro vás tip…“
18. Kapitola – Volba, která změní všechno
Adam stál na parkovišti a svíral telefon v ruce.
„Mám pro vás tip,“ zopakoval. „Velká zásilka nelegálních zbraní. Jestli to vezmete správně, můžete dostat celou skupinu.“
Na druhém konci linky bylo krátké ticho. Pak se ozval strohý hlas.
„Kde a kdy?“
Adam se zhluboka nadechl. Teď už není cesty zpět.
„Překladiště na jihu města. Zbraně v kovové bedně. Budou tam čekat na vyzvednutí.“
„Jste v ohrožení?“
„Ještě ne. Ale budu.“
Klik.
Telefon mu téměř vypadl z ruky. Udělá ze sebe návnadu, aby dostal Marka a jeho lidi.
Byl to nejriskantnější tah v jeho životě.
19. Kapitola – Smrtící past
Vrátil se do auta a rozjel se zpátky ke skladu. Po cestě přemýšlel. Policie už ví. Teď jen musí vydržet dost dlouho, aby mohli zasáhnout.
Když přijel, Marek už na něj čekal.
„Dlouho jsi byl pryč,“ řekl podezřívavě.
„Měl jsem problémy s autem,“ zalhal Adam.
Marek si ho podezřívavě prohlédl, ale pak mávl rukou.
„Fajn. A teď počkáme na kupce.“
Adam se snažil působit klidně. Policie už musí být na cestě. Musí vydržet.
Jenže pak se něco pokazilo.
Jeden z Markových mužů najednou ukázal na silnici. „Vidíš to?“
V dálce se blížila auta. Hodně aut.
„Do prdele!“ zaklel Marek. Byl to zásahový tým.
20. Kapitola – Peklo začíná
„To jsi byl ty?!“ zařval Marek na Adama.
Adam neodpověděl. Bylo to zbytečné. Všechno bylo jasné.
„Zabijte ho!“ zařval někdo.
Padl první výstřel. Adam se vrhl k zemi. Všude byl křik, zvuk pneumatik skřípajících o beton. Policie prorážela skladiště, muži v těžkém vybavení se kryli za auty.
Kulky svištěly vzduchem.
Adam se plazil mezi sudy a modlil se, aby ho nic nezasáhlo. Dostal je sem – ale přežije to vůbec?
Vtom uviděl Marka.
Stál s pistolí v ruce a hledal ho pohledem.
Adam ztuhl. Tohle je konec.
21. Kapitola – Osudový okamžik
Marek k němu pomalu kráčel.
„Myslel sis, že mě podrazíš a vyvázneš?“ zasyčel.
Namířil na něj zbraň.
Adamovi se zastavil dech. V hlavě se mu promítl celý jeho život.
Pak se ozvala rána.
Ne jedna. Dvě.
Adam vykřikl. Čekal bolest – ale nic necítil.
Otevřel oči.
Marek se skláněl k zemi, ruce si tiskl k hrudi. Krev se mu vsakovala do košile. Dostal kulku. Ale od koho?
Adam se otočil.
Za ním stál policista se zbraní. „Lehni si! Ruce za hlavu!“
Adam poslechl. Bylo po všem.
22. Kapitola – Druhá šance?
Minuty se táhly jako hodiny. Pak nastalo ticho. Marek byl mrtvý. Jeho lidi zatčeni.
Adam seděl v poutech na zemi a díval se na to všechno. Dostal se z toho. Ale za jakou cenu?
O pár týdnů později…
Seděl v policejní kanceláři. Před ním ležel dokument. Dohoda o spolupráci s policií.
Mohl si vybrat – vězení, nebo nový život pod ochranou svědků.
Podepsal.
** Cena za svobodu**
Adam dostal novou identitu. Nové město. Nový začátek.
Ale každou noc se mu zdálo o Marekovi. O zbraních. O temnotě, kterou si v sobě nesl.
Svoboda? Možná. Ale některé věci si neseme navždy.
23. Kapitola – Stíny minulosti
Uplynulo pět let.
Adam teď žil v malém městě pod jiným jménem. Pracoval jako mechanik v autoservisu. Žádné dluhy, žádné temné obchody.
Na první pohled normální život.
Ale každou noc se budil zpocený. Marek. Policie. Kulky svištící vzduchem.
Minulost se ho odmítala pustit.
24. Kapitola – Nečekaná návštěva
Jednoho dne se v servisu objevil muž.
Obyčejný zákazník? Možná. Ale Adam měl špatný pocit.
Muž se opřel o pult. „Hej, šéfe, potřeboval bych něco opravit.“
Adam zvedl oči. Něco na něm nesedělo.
„Jasně, o co jde?“ zeptal se.
Muž se usmál. Známý úšklebek.
A pak zašeptal: „Pozdravuje tě Marek.“
Adam ztuhl.
Srdce mu vynechalo úder. Byl odhalen.
25. Kapitola – Útěk, nebo boj?
Muž se naklonil blíž. „Myslels, že zmizíš a všechno bude dobrý? Někdo si pořád pamatuje. A někdo chce zaplatit starý dluhy.“
Adamovi došlo, že má jen dvě možnosti: utéct, nebo bojovat.
„Co chceš?“ zeptal se tiše.
Muž se ušklíbl. „To se teprve dozvíš. Brzy.“
A pak odešel.
Adam stál jako přikovaný. Život, o kterém si myslel, že je za ním, se právě vrátil.
Kruh se uzavírá
Minulost nikdy nenechává své oběti na pokoji.
Adam věděl, že dříve nebo později bude muset znovu bojovat.
A tentokrát už možná žádný druhý pokus nedostane…
26. Kapitola – Minulost tě vždycky dostihne
Adam zůstal stát u pultu autoservisu a sledoval, jak neznámý muž mizí za dveřmi.
Ruce se mu třásly. Pozdravuje tě Marek.
Marek byl mrtvý. Ale jeho stín žil dál.
Adam věděl, že má jen pár hodin, možná dní, než se znovu objeví. Musí zjistit, kdo za tím stojí.
A musí to vyřešit dřív, než ho dostanou.
27. Kapitola – Pátrání ve tmě
První stopa: auto, kterým muž přijel.
Starší černý sedan, SPZ lehce ušpiněná, ale rozpoznatelná. Adam si ji zapamatoval.
Večer si sedl k notebooku a začal pátrat. Napojit se na databáze už dávno neuměl, ale věděl, koho kontaktovat.
„Dělej, že jsi mě nikdy neviděl,“ řekl muž na druhé straně. „Ale jo, něco ti zjistím.“
Hodinu na to přišla zpráva:
Auto registrované na jméno Filip Holý.
Adamovi ten jméno nic neříkalo. Ale pak přišla druhá zpráva:
Pracoval pro Marka. Dřív vymahač. Potom zmizel.
Adam sevřel pěsti. Takže Marek měl pohrobky. A teď chtěli jeho hlavu.
28. Kapitola – Varování
Druhý den ráno si našel na kapotě auta obálku.
Uvnitř byl lístek: „Už víš, že tě sledujeme. Uvidíme se brzy.“
Adam cítil, jak se mu stáhl žaludek. Oni už tu byli.
Nebyl čas na váhání. Musí zjistit, kdo další v tom jede. A musí zaútočit první.
A to znamenalo jediné – vrátit se do světa, který se snažil opustit.
29. Kapitola – Pravidla hry se mění
Adam seděl v autě a svíral papírek s varováním.
Už víš, že tě sledujeme. Uvidíme se brzy.
Bylo mu jasné, co to znamená. Nečekají, až uteče. Přijdou si pro něj.
Dlouho byl lovenou zvěří. Teď se musí stát lovcem.
30. Kapitola – Kontakt se starými přáteli
Než úplně zmizel, měl jednoho známého – Damiána, bývalého zloděje aut, který se občas motal kolem Marka.
Pokud někdo věděl, kdo v tom jede, byl to on.
Adam našel jeho adresu v chátrajícím paneláku na kraji města. Zaklepal.
Dveře se pootevřely jen na škvíru.
„Co chceš?“ zavrčel Damián.
Adam se k němu naklonil. „Potřebuju informace. O Filipovi Holým.“
Damián zbledl. „O tom se nemluví.“
„Jestli chceš zůstat naživu, začne se mluvit.“
31. Kapitola – Nový nepřítel
Damián zavřel dveře, ale po chvíli odemkl. „Dovnitř.“
Adam vešel a rozhlédl se. Byt byl zaneřáděný, ale hlavně – na stole ležela pistole.
„Holý nebyl jen vymahač,“ začal Damián. „Byl Markova pojistka. Pokud by šel Marek ke dnu, Holý měl vyřídit všechny, kdo by mohli prásknout lidi nahoře.“
Adamovi se zvedl žaludek. On byl na seznamu.
„Proč čekal pět let?“ zeptal se Adam.
„Zmizel do Německa. Něco tam podělal, a teď je zpátky. Potřebuje si vyčistit cestu.“
Adam pochopil. Jde po něm. Ale mohl by jít i po dalších, kteří kdysi znali Marka.
„Kde ho najdu?“ zeptal se Adam chladně.
Damián polkl. „Jestli to chceš udělat, tak na to nejsi sám.“
32. Kapitola – Připravit se na válku
Damián vytáhl starý telefon a chvíli do něj ťukal.
„Jsou lidi, kterým se Holý taky nelíbí. Dlužil hodně peněz a má spoustu nepřátel.“
Adam přimhouřil oči. „Kolik?“
„Dost na to, aby měl problém.“
Damián zvedl hlavu. „Takže? Jdeme ho vyřídit?“
Adam přikývl. Teď už není návratu. Filip Holý padne – nebo padne on.
33. Kapitola – První krok do pekla
Damián se naklonil blíž.
„Holý se teď schovává v klubu Inferno. Podnik jen pro zvané. Hodně prachů, hodně ochranky. Jestli tam půjdeš, musíš mít plán.“
Adam přikývl. Měl plán. A měl i důvod.
Filip Holý nechtěl jen srovnat staré účty. Chtěl Adama mrtvého. A to znamenalo, že Adam musí být rychlejší.
34. Kapitola – Vstupenka do klubu smrti
Inferno bylo rušné místo. Červená světla, drahý alkohol, štěbetání ruských a albánských gangsterů. Každý tam byl někdo. Nebo chtěl být.
Adam prošel kolem vyhazovačů bez povšimnutí – Damián měl kontakty a opatřil mu falešnou identitu.
Uvnitř hledal Filipa.
Netřeba dlouho pátrat. Seděl v VIP zóně se dvěma ozbrojenými gorilami. Smál se, pil, jako by neměl starosti.
Adamovi se sevřely pěsti. Čas jednat.
35. Kapitola – Setkání po letech
Adam se posadil ke stolu a natáhl se po lahvi whisky.
Filip se zarazil, zvedl pohled.
A usmál se.
„No do prdele… Takže ty ses rozhodl přijít za mnou?“
Adam se na něj podíval. Bylo to poprvé, co si hleděli do očí. A možná naposledy.
„Museli jsme si to vyříkat,“ řekl Adam chladně.
Filip kývl na své muže. Ti ustoupili.
„Tak mluv.“
Adam se usmál. Filip si myslel, že je pod kontrolou. Ale tentokrát byl na jeho půdě Adam.
36. Kapitola – Otevřená partie
Filip se opřel o opěradlo pohovky, usrkl whisky a přejel Adama pohledem.
„Víš,“ začal pomalu, „když mi lidi řekli, že ses objevil, nejdřív jsem nevěřil. Myslel jsem, že seš dávno pod drnem. Nebo aspoň někde, kde tě nikdy nenajdeme.“
Adam nehnul brvou. „Zklamal jsem tě?“
Filip se usmál, ale v očích neměl nic než chlad. Tihle chlapi nikdy neukazovali pravé emoce.
„Spíš mě to pobavilo. Protože jestli sis myslel, že přijdeš sem, dáš si drink a pak si prostě odejdeš, tak jsi horší idiot, než jsem si myslel.“
Adam se naklonil blíž. Byl připravený. Filip ne.
„Neodejdu, dokud nebude po všem,“ řekl tiše.
Filip přimhouřil oči. „To zní jako výhrůžka.“
„Ne. To je fakt.“
37. Kapitola – Peklo se otevírá
Jeden z Filipových mužů se pohnul. Ruka zajela k opasku.
Adam nečekal. Vystřelil první.
Tlumený zvuk zbraně. Krev na drahém koberci. První Filipův muž padl k zemi.
Druhý sáhl po pistoli – ale Adam už byl na nohou, kopl ho do hrudi a strhl stůl jako kryt. Výstřely se rozlehly klubem.
Hosté začali ječet. Lidé prchali, někteří vytahovali zbraně. V Infernu nikdo neměl čisté ruce.
Filip se sklonil za pohovku a vytáhl revolver. Klasický typ – velký, hlučný, smrtící.
Adam přeběhl mezi sloupy. Musí ho dostat dřív, než Filip zmizí.
38. Kapitola – Osudový výstřel
Filip byl rychlý, zkušený. Ale Adam měl něco, co on nečekal – přežil už horší situace.
Filip vykoukl zpoza pohovky, zamířil…
Adam už čekal.
Padl výstřel.
Jeden.
Druhý.
Filip se zapotácel. Podíval se na svůj hrudník, kde se mu rozlévala červená skvrna. Oči se mu rozšířily překvapením.
Pak klesl na kolena. Věděl, že je konec.
„Myslel jsem… že jsi jen malá ryba,“ zašeptal.
Adam si klekl k němu. „Lepší malá ryba, než mrtvá velká.“
Filip se zasmál. Pak padl k zemi. Už se nepohnul.
39. Kapitola – Nový začátek?
Adam vstal. Klub byl v troskách. Ochranka ležela na zemi. Filip byl mrtvý.
Ale žádná úleva nepřišla. Tohle nebyl konec.
Venku už se ozývaly policejní sirény. Musí zmizet. A tentokrát nadobro.
Vyšel zadním vchodem do temné uličky. Zhluboka se nadechl.
Možná to přežil. Možná dostal svou pomstu.
Ale minulost si vždycky najde cestu zpět.
Kruh se uzavírá
O několik měsíců později…
Adam seděl v malém baru v jiném městě. Nová identita. Nový život.
Dveře se otevřely.
Dovnitř vstoupil muž v dlouhém kabátě.
Podíval se přímo na něj.
A usmál se.
40. Kapitola – Poslední setkání
Adam seděl v baru, usrkával levnou whisky a snažil se nevnímat svět kolem sebe.
Nové jméno. Nové město. Nový život.
Ale hluboko uvnitř věděl, že před osudem se utéct nedá.
Když se otevřely dveře a dovnitř vstoupil muž v dlouhém kabátě, Adam hned poznal, že to není náhoda.
Muž se posadil naproti němu a usmál se.
„Říkal jsem si, kdy tě najdu,“ promluvil.
Adam sevřel skleničku. Nevěděl, kdo to je – ale věděl, co znamená.
„A kdo jsi?“ zeptal se klidně.
Muž si rozepnul kabát. Pod ním měl pouzdro na zbraň.
„Řekněme, že někdo, kdo se stará o staré dluhy.“
Adam se nadechl. Takže to začíná znovu.
Podíval se na láhev whisky. Na muže naproti sobě. Na vlastní ruce.
A pak se usmál.
„V tom případě… objednej si drink. Protože dneska to bude dlouhá noc.“